Motto: (ako vznikajú fotky...)
Dokonce i jeko neúspěšný mág věděl, že některé látky jsou citlivé na světlo. Je tedy možné, že ty skleněné deštičky jsou pomocí nějakého tajemného procesu pokryty vrstvičkou takové látky a světlo, které jí prohází, v ní prostě ztuhne? Tak nějak to bude. Mrakoplaš míval občas podezření, že někde musí být něco lepšího než kouzla.
Obvykle byl velice zklamán.
Mrakoplaš poklesl na jedno koleno, aby vylepšil úhel záběru a zmáčkl kouzelný knoflík.
Skříňka prohlásila: "Máš to marný, došla mi růžová."
Těsně před očima se mu otevřela dosud neviditelná dvířka. Z nich se vyklonil malý, zelený a neuvěřitelně bradavičnatý humanoidek, strčil mu pod nos pařátek, ve kterém svíral barvami pokrytou paletu a ječel mu znovu přímo do obličeje.
"Nemám růžovou, jasný!?" pištěl homunkulus.
"Mačkáš jako blázen ten knoflík, ale jakej to má smysl, když došla růžová, co? Dyž sis chtěl ušetřit růžovou, neměl si chtít vobrázky všech těch mladejch dam, žádný šaty, samá pleťovka. Vod teďka jedu černobílý, jasný?"
"Jasný, jo, ano" odpověděl Mrakoplaš. Zazdálo se mu, že v jednom tmavém koutku skříňky zahlédl malířský stojan a vedle neustlanou postel. Doufal, že ho obelhal zrak.
"To jenom abysme si jako rozuměli," dodal skřet a zabouchl dvířka. Mrakoplaš měl dojem, že vevnitř slyší slabé huhlání a skřípání židle, táhnuté po podlaze...
Terry Pratchett - Barva kouzel (Úžasná zeměplocha)